Heřmanické nádraží vstává z mrtvých, nálety vystřídá muzeum

Se vší pravděpodobností se v Heřmanicích povede zachránit polozřícenou budovu kdysi výstavného nádraží úzkorozchodné dráhy zvané Heřmanička. Mohlo by v ní vzniknout třeba regionální muzeum.

„Ještě je to ale běh na dlouhou trať,“ zdůraznil starosta Heřmanic Vladimír Stříbrný.

Budovu spolu s pozemky, po nichž legendární úzkokolejka vedla, získalo od Správy železniční dopravní cesty bezúplatně sdružení Mikroregion Frýdlantsko. Tvoří jej kromě jiných i obce, jimiž koleje vedly: Frýdlant, Dětřichov, Kunratice a Heřmanice.

„Nyní se musíme dohodnout, zda se na záchraně nádraží budou podílet společně obce mikroregionu anebo jen my,“ zmínil starosta Heřmanic, který je zároveň předsedou sdružení.

Topírna půjde k zemi

Hotové jsou již dokumenty, které popisují úskalí rekonstrukce a zároveň mapují možnosti využití budovy. „V jejím sousedství je bývalá topírna. Tu už dle statika nelze než zbourat, zachránit se nedá,“ řekl Stříbrný.

Demolice bude čekat také na jeden ze skladů u nádraží, druhý lze ještě opravit. Napřed ale bude nutné vymýtit v celém areálu džungli z náletových, v leckterém případě už vzrostlých stromů. „O kácení budeme mikroregion žádat,“ zmínil starosta.

Zadaří-li se a nádraží vstane z mrtvých, mohlo by v něm najít umístění třeba infocentrum pro turisty – ve hře je totiž varianta, že po tělese bývalé trati povede cyklostezka.

„Mohlo by tu být i regionální muzeum, zajímavých exponátů by se našlo dost. A ohromně se mi také líbí, jak si poradili s rekonstrukcí výtopny v Kořenově – naše nádraží je na tom podobně. I tam by se dala najít inspirace,“ zamyslel se Stříbrný.

Heřmanice usilovaly o získání nádraží už od od přelomu let 1991 a 1992. „V podstatě od doby, kdy se odtamtud odstěhovali poslední nájemníci. Tehdy jsme podali první žádost. Do doby, než jsme nádraží získali, bylo těch žádostí celkem dvacet,“ posteskl si Stříbrný.

Poslední vlak tu projel v 70. letech

Heřmanička, vedla z Frýdlantu přes Dětřichov, Kunratice a Heřmanice přes nyní polské Markocice a Bogatyniu až do německé Žitavy a odtamtud dále na Oybin a do Jonsdorfu. Na české straně po ní projel poslední vlak počátkem roku 1976.

Odkaz trati neúnavně křísí spolek Frýdlantské okresní dráhy. Jeho členové opravují úzkokolejné frýdlantské nádraží, zhyzděné socialistickou přestavbou a kousek od něj, ve výtopně, mají železniční muzeum.

Rádi by, aby se aspoň na část trati vlaky zase vrátily. „Po necelých dvou kilometrech jízdy z hlavního frýdlantského nádraží byla zastávka Frýdlant v Čechách. Až tam by teoreticky bylo možné úzkokolejku provozovat. Budova zastávky se na parkovišti naproti továrně Rasl a syn dochovala dodnes,“ řekl místopředseda spolku Ladislav Crha. „Město má úzkokolejku stále zanesenu v územním plánu.“

Ve Frýdlantu se dochovalo sto metrů kolejí

Přímo v samotném Frýdlantu se dochovala necelá stovka metrů kolejí vedoucích od nádraží. Utíná je železniční přejezd, přes který už koleje nevedou. „Bylo by výborné mít koleje protažené až k výtopně, zatím se to nepodařilo vyjednat. Pořád to ale nevzdáváme,“ dodal Crha.

Největší kus Heřmaničky – souběh traťových kolejí – se dochoval, precizně opečovávaný a ve skvělém stavu, za zahradou jistého domu v Dětřichově. „Strojvůdce ve výslužbě tu kdysi koupil pozemek, na němž trať vedla. Když Heřmaničku v polovině devadesátých let likvidovali a rozebírali, z jeho pozemku ji snést nemohli,“ objasnil Crha.

Rekonstrukce znehodnotila architekturu nádraží

Bývalá nádraží v Kunraticích a Dětřichově slouží dnes k bydlení. „To dětřichovské bylo delší dobu opuštěné, pak jej opravili a před pár lety prošlo rekonstrukcí, která původní architekturu bohužel zcela znehodnotila,“posteskl si Crha.

Posledním nádražím na českém území bylo právě heřmanické, které bylo největším úzkokolejným překladištěm v Rakousku-Uhersku. „Heřmanice byly hraničním nádražím. Za Rakouska-Uherska a za dob Československé republiky tam byl přechod do Saska, který zanikl připojením Sudet a tím pádem i Frýdlantska k Velkoněmecké říši po Mnichovské dohodě v roce 1938,“ vysvětlil Crha.

Po druhé světové válce už vlaky na českém území končily v Heřmanicích. „Poláci na tom svém území jezdili taky až do počátku šedesátých let, v Bogatynii je dones zachované nádraží a nějaké ty koleje. V Německu zůstala samostatná větev na Oybin a Jonsdorf, kterou s oblibou využívají turisté,“ připomněl Crha.

Zdroj: iDnes.cz