Tepelná elektrárna

Pro stavbu tepelné elektrárny založilo město Liberec spolu s okolními obcemi a podniky společnost Elektrisches Überlandwerk Reichenberg a získalo pozemek na rozhraní katastrů Andělské Hory a Machnína, pod tratí železniční dráhy a při Lužické Nise. Elektrárna byla spuštěna v říjnu 1914. Celek, podélný s tratí, sestává od severu z haly kotelny, do jejíchž obvodových stěn je integrována čtveřice komínů, na ni příčné haly strojovny, spojovacího traktu a opět příčné budovy rozvodny. Železobetonová stavba s geometricky členěnými fasádami a vysokými okny byla pojata ve stylu moderního klasicismu. Současně s elektrárnou postavila společnost kolonii zaměstnaneckých domků čp. 112–115. Vletech 1923 byla kotelna rozšířena směrem na sever o další, dvoulodní halu s podélným zauhlovacím koridorem a věží při severní straně, byl použit železobetonový skelet s rozpony 12 m. Současně byly mezi elektrárnou a tratí postaveny samostatné uhelné bunkry plněné shora přímo z vagonů, které po vlečce zajížděly do krytého překladiště na jejich vrcholu. Plány provedl ing. Karl Hocke ze společnosti OTE, stavbu vedl ing. Roman Weinberger, který byl od roku 1916 technickým ředitlem společnosti. V roce 1929 dosáhla elektrárna výkonu 30 450 kW. Zastavena byla v roce 1966 a několik let sloužila jako teplárna. Následně bylo veškeré zařízení demontováno, komíny sníženy, budovy částečně přepatrovány a jejich okna zazděna. Dnes slouží jako skladiště.