Když se prochází starou vodárenskou věží v areálu bývalé vratislavické továrny na výrobu textilu a koberců, určitě ji někde uvnitř mrazí. Z pocitu štěstí, protože právě tady je jí dobře. O tomhle místu vypráví vždycky s nadšením. Přál bych vám ji v ten okamžik vidět. Jak moc je tím prostorem okouzlená, až nakažlivě posedlá. Jitka Jakubičková, předsedkyně spolku AvantgArt, se před 4 lety pustila do záchrany a oživení staré Zauhlovačky. Od té doby jí ve Vratislavicích spousta místních neřekne jinak, než „holka z věže.“
Úvodem je nevyhnutelné se přiznat. S Jitkou Jakubičkovou se známe několik let, takže laskavý čtenář jistě promine, že jsme při rozhovoru zůstali u tykání. Pokoušet se v tomto případě o vykání, by totiž působilo nefér a dost možná i legračně. Prostě by to nefungovalo.
Před čtyřmi lety si založila spolek AvantgArt a pokud se nepletu, bylo to především kvůli záchraně staré Zauhlovačky v areálu bývalé továrny na koberce ve Vratislavicích. Kdy tě napadlo bojovat za oživení zrovna tohoto zapomenutého místa?
Vždycky jsem si přála zachránit nějaký industriální prostor. A ideálně ho i vlastnit, ale to je nad mé možnosti. Když jsme se s rodinou přestěhovali do Vratislavic, procházela jsem s kočárkem okolí a došla až sem, do areálu. Mluvila jsem o tom místu a o hlavně té staré věži s přáteli a někdo mě vyhecoval, ať se na ni zeptám a zkusím ji získat do pronájmu. No… Tak jsem šla. A vyšlo to. Už kdysi jsem toužila mít tady v areálu svůj ateliér. Ale nepovedlo se. Neměla jsem na to peníze. Nicméně jsem začala jezdit a navštěvovat různé semináře, jak žádat dotace na oživení podobných míst. Až jsem to jednou zkusila. Poprvé to bylo s Nadací Via. Když jsme postoupili do druhého kola, sebrala jsem odvahu zajít právě za vlastníkem věže a projekt mu představit. Prostě jsem šla a řekla mu, že bych tu ráda vytvořila menší kulturní centrum, s čímž nakonec souhlasil. Tudíž nám dali Zauhlovačku do pronájmu za symbolickou cenu. Nejprve na dva roky, později pak smlouvu prodloužili. Krátce na to, co jsme věž získali k užívání, byla prohlášena za kulturní památku. A s tím souvisí i povinnost se o ní starat. S majiteli proto veškeré kroky, nápady, úpravy, zkrátka cokoliv vždy pečlivě konzultujeme. Chtějí být o všem informováni. Teprve když to odsouhlasí, vyrazíme za památkáři a prosazujeme například některé dílčí opravy. Pochopitelně velmi citlivě.
Štve tě byrokratická zátěž, které se při podobných projektech téměř nedá vyhnout? Není to pro tebe trochu trnitá cesta?
Je to náročné. Kdyby byla věž naše, bylo by vše jednodušší. Ostatně, usilovali jsme o její odkoupení už na začátku. Nejprve náš spolek, pak i obec. Ale vlastníci si přejí zachovat areál jako jeden celek. Což chápu. Zároveň nás někdy oprávněně brzdí. Vidí některé kroky jinak a uvažují pragmaticky. Takže občas „krotí“ část mých představ. Mají zkušenosti a vědí, že některé věci nejsou tak jednoduché, jak si je představuji. Navíc, s areálem majitelé mají do budoucna nějaký svůj záměr, který je třeba respektovat.
Celý rozhovor najdete n portálu Liberecké zprávy: https://www.libereckezpravy.cz/holka-z-veze-v-zauhlovacce-bych-dokazala-i-bydlet-rika-zakladatelka-spolku-avantgart-jitka-jakubickova-rozhovor/
