Psaly se v ní světové dějiny. Byla skvostem, hrdou historií, rodilo se v ní světlo. I dnes, 120 let od doby, kdy vznikla, je hodna obdivu. Přestože je z ní ruina, bez střechy, jen s pozůstatky secesního průčelí, kde zůstal částečně zachován reliéf znázorňující vycházející slunce.
Bývalá továrna na výrobu lustrů firmy Elias Palme, které místní neřeknou jinak než Eliáška, stojí v Kamenickém Šenově od roku 1905. Ve své době patřila k nejvýznamnějším v Rakousku-Uhersku. Za jejími zdmi vznikly lustry pro milánskou operu La Scala, operní svatostánek v Sydney nebo hotel Waldorf Astoria v New Yorku.
O to smutnější je na ni pohled nyní. Zarostlá kopřivami a roštím, s opadanou omítkou, vymlácenými okny, ohořelými trámy, zříceným krovem. Architekt Adolf Richter jí dal kdysi tvar písmene U.
Hlavní budova, která měla sloužit především k reprezentaci, dostala bohaté secesní zdobení a při její stavbě použil železobetonovou nosnou konstrukci v kombinaci se zděnými příčkami, což byl tehdy zcela nový trend.
Zdroj: Forbes Life, Jana Pšeničková
